LVVZ -Rokytnice nad Jizerou

Úvod
LVVZ -Rokytnice nad Jizerou

Tak a je to za námi! A co vlastně? Přeci další lyžák… 🙂

Chaloupku ve Vítkovicích nám sice prodali, ale našli jsme jinou a zcela odlišnou, přesto se nám zalíbila, a tak přemýšlíme o tom, že se sem za rok vrátíme – moc se nám tu líbilo… i když …ale začnu pěkně od začátku…

V posledním lednovém týdnu – jak je již naším zvykem (ještě nejsou na sjezdovkách civilisti, kteří vyrážejí na jarní prázdniny) jsme opět vybrali partu nadšených dětí a vyrazili na lyže. Kolektiv se tvořil postupně, měli jsme výběr dětí od 6. – 8. tříd, a proto jsme hned první večer kromě přednášky o bezpečném chování na horách zařadili také seznamovací hry. Měly velký úspěch, hlavně pojmenování vedení (náčelník, důstojník a kapitán) dávalo všem dost zabrat, občas se z toho vyklubal pouze „Prostě nějaký námořník!“

Takže seznámení bylo za námi a mohli jsme vyrazit na lyže…Po náročném rozřazení – na dvě instruktorky nám vyšlo podle dovedností asi 5 družstev 🙂 – jsme začali lyžařský, snowboardový a běžecký výcvik. Po pečlivém probádání neznámého terénu jsme objevili krásné běžecké stopy u nedaleké Kapličky…tam se to, panečku, trénovalo… i někteří hyperaktivní jedinci dostávali zabrat a vypadalo to, že jim snad poprvé v životě dochází energie 🙂 to jsme si samozřejmě my s důstojníkem mooooc užívali 🙂

Hned v neděli jsme sice měli první a naštěstí poslední vážný úraz, ale zlomenina byla čistá a ještě na pravé ruce u leváka, takže se vlastně nic nestalo. Jen byly slzičky při představě, že by se jelo domů, a tak jsme zůstali ve stejném počtu a měli aspoň v podobě zlomeninky a pana kapitána zdravotníka výborné technické zázemí… 🙂

Celý týden jsme pilně pilovali oblouky, někteří smýkali, jiní řezali, někteří na lyžích, jiní na prkně…to vše jsme pak všichni společně zakončili na běžkách u Kapličky – běžeckým biatlonovým závodem a na sjezdovce Pařez závodem ve slalomu. Všichni vše krásně zvládli a najednou se nám přiblížil poslední večer. Zajímalo nás, jaký názor měly na společně prožitý týden děti, a tak „směly“ nejen složit básničku o lyžařském výcviku, ale také jsme chtěli, aby nám každý za sebe řekl, co se mu líbilo, případně nelíbilo…Když to stručně shrnu, lyžák byl super, co už bylo míň super bylo asi 50 schodů ze suterénu k nám do druhého patra, někteří hůře nesli krásný běžecký výcvik a s ním spojené hry na sněhu s oběma, s jednou běžkou nebo bez nich a nejhůře dopadly oči důstojníka, které jsou opravdu hnědé, i když se nás děti při závodě snažily přesvědčit, že jsou modré, popřípadě zelené a vlasy náčelníka, které jsou opravdu dlouhé 61cm…a tak běhaly a běhaly a trestná kolečka přibývala a přibývala :-(.

Já bych za nás tři (náčelník, důstojník a kapitán) zhodnotila lyžařský výcvik jako velmi zdařilý, i když jsem se obávala, že pokud nebudeme na chatě pouze my, naše děti chatu zboří a ostatní hosti prchnou… To se naštěstí nestalo, chata stojí dál a my byli pochválení, jak perfektně děti zvládáme… 🙂 Dále bych chtěla vyzdvihnout jednu „účastnici zájezdu“, která v životě nestála na lyžích a první dny nám neustále opakovala, jak se strašně bojí… na konci týdne s neskutečným nadšením jezdila sama na pomě, zářila jako sluníčko a její slova byla, jak ji to lyžování děsně baví…s důstojníkem jsme to obrečeli…

Takže co napsat na závěr? Myslím, že závěr přenechám našim lyžníkům, kteří vše vyjádřili ve vítězné básničce. (viz níže)

Za všechny napsal: náčelník 🙂

Lyžák

Lyžák, když začíná, sní se všechna svačina.

Všechno jídlo rychle sníme a pak v noci dlouho bdíme.

Je tu přísný dozor, dáváme si pozor,

abychom tu čisto měli a abychom nesmrděli.

Na sjezdovce hodně lidí, mezi nimi malí kidi.

Někdo jezdí v záchoďáku, jiný zase z nákupáku.

Na kopci dnes zabil mě kartáčkový vrah,

vytáhl na mě kartáček a já jsem k zemi pad.

Na běžky se těší Tyrych, snaží se tu ze všech sil,