Moje názory na dálkové učení. Etická výchova 6.A

Zhruba po třech týdnech dostali žáci 6.A tři otázky.
Z jejich odpovědí vybíráme:

1. Co mě nejvíc rozesmálo?
   Když po mně při učení skáče naše kočka.
   Když jsem při online češtině jedl párek, měl jsem zapnutou kameru a já jsem to nevěděl. Až po tom hovoru mě spolužačka poslala fotku, kde jsem se uviděl, jak jím.
   Rozesmávají mě komentáře spolužáků.
   V dějepise byl text „bitva u Pydny“ a já jsem to četla „d“ a „n“ přehozeně.
   Že některé úkoly byly na začátku k odevzdání v neděli.
   Neudržel jsem se smíchy, když jsem zjistil, že se budu muset učit každý den.
2. Co mi chybí?
   Spolužáci a atmosféra školy.
   Chybí mi výklad učitele, uměj to tak krásně vysvětlit. Rodiče už některé věci zapomněli.
   Chybí mi celá třída a Yetti (třídní maskot modrý opočlověk).
3. Jaká navrhuji zlepšení?
   Bral bych více hodin online.
   Jednou týdně nějaký rozhovor, pro ty, kteří se potřebují něco doučit.
   Chtěl bych méně úkolů.
   A já bych zase brala úkolů víc…

Tady je pár fotek, jak jsme nezištně pomáhali ve svých domácnostech a sourozencům při učení. To byl totiž také jeden z praktických úkolů v tomto předmětu.

Na online hodině jsme si povídali o svých domácích mazlíčcích a oblíbených hračkách a o tom, jak za ztížených podmínek sportujeme.

Příště nás čeká dopravní výchova a péče o jízdní kolo. Je to potřeba, abychom se někde kvůli defektu nebo neznalosti pravidel nepřerazili.

Mgr. Věra Slavíčková

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•