Tak kam pojedeme? Ptali se mnozí zhruba před měsícem. Padaly různé návrhy, mohli jsme být zrovna tak v Opočně, v Doudlebech nad Orlicí, v Chlumci nad Cidlinou, v Častolovicích nebo kdekoliv jinde. Nakonec zvítězily v hlasování Poděbrady. Je to blízko, dá se jet i v horším počasí a je tam to „legendární muzeum“.
Jelo se vlakem, byli jsme tam za chvilku. To, čeho jsme se trochu báli, se stalo, byla hnusná zima jako v ruské pohádce. Navštívili jsme památník krále Jiřího, tam bylo teplo a z výkladu paní průvodkyně si nejvíc pamatujeme, že jeho otci bylo 16 let. Procházka centrem šla i do obchodního centra, kde jistá skupina našich „ekologů“ zachránila Pepinu.
Následoval zhruba hodinová plavba parníkem, kde jsme asi v polovině, u soutoku s Cidlinou a výhledu na dálniční most, sešli z horní paluby dovnitř, kde bylo přeci jen tepleji. Kdo má rád fyzikální zákony, mohl se kochat plavební komorou, kde jsme měnily s celou lodí výškovou polohu jako ve výtahu.
Další procházka vedla k vodní elektrárně a byl dost vysoký stav vody, takže měli v televizi pravdu.
Po dobrém jídle se šlo do unikátního soukromého Muzea filmových legend, kde to opravdu stálo za to. Pár fotek přikládáme.
Na závěr ještě zastavení u květinových hodin, koupit pár lázeňských specialit, ochutnat smradlavý (sirovodíkový) pramen, vyfotit se u vodotrysku. Kdo dosud nezmrzl, dal si ještě zmrzlinu, aby se dorazil, a pak „tradááá“ do Hradce.
Někdo říká, že to bylo v té zimě dlouhé, někdo by byl radši, kdyby se někde přespalo a bylo to naopak delší. Jeden říkal, že se chodilo málo, jiný mínil, že chůze bylo až, až. Kolik je lidí, tolik je názorů. Snad všechny potěšila plavba a filmové muzeum. Z čehož vyplývá, že jako celek byl výlet tak akorát!