Dne 20. 9. 2016 se konala exkurze 6. A a 6. B. Navštívili jsme Archeopark ve Všestarech společně s našimi třídními vyučujícími. Sraz jsme měli u hlavního nádraží. Poté jsme vlakem odjeli do Všestar. Když jsme dorazili, vydali jsme se na cestu k Archeoparku. Vstoupili jsme dovnitř a rozdělili se na 6. A a 6. B. Jedna půlka šla nejdříve do kinosálu a druhá, tedy 6. B, šla do muzea pravěku. V kinosálu jsme si zatím pouštěli videa a nechali kolovat všechny možné zbraně a nástroje. Když jsme se vystřídali s druhou skupinou, šli jsme do muzea. První patro bylo udělané ve stylu jeskyně a bylo to moc hezké. Tam jsme se dozvěděli něco o pohřbívání, pravěkých hrobech, o lovcích mamutů atd. V dalším patře byla obrovská vitrína s modelem pravěkých vesnic, byli tam ale i lesy, zvířata a lidi. V tomto patře „život“ se mi líbilo asi nejvíc. Poslední patro „nebe“ bylo zase o patro výš. Odtud jsme shlíželi na model pravěkých vesnic a okolí. Po prohlídce celého muzea jsme vyšli ven a tam jsme mohli vidět např. pravěkou studnu, domy nebo třeba dlabaný člun. Nejen že jsme mohli něco nového vidět, ale i vyzkoušet. Zkusili jsme si třeba hod oštěpem nebo broušení kamenů. Když jsme si prohlédli i vnitřek jednoho z domů, skončila naše exkurze a mohli jsme se vrátit na nádraží, odkud jsme odjeli do Hradce Králové. Eliška Doležalová, 6. A Fotogalerie:
Adaptační kurz proběhl 23. 9. 2016 pod vedením metodičky prevence p. uč. L. Šilhábelové a za asistence třídního učitele M. Herinka. Kurz probíhal v malebném prostředí Novohradeckých lesů, naše trasa začínala v Malšovicích a končila u rybníku Biřička. Až na jednoho žáka se zúčastnili všichni žáci 6.B. Paní učitelka připravila pro děti soubor skupinových her, které měly posílit týmovou spolupráci, komunikaci uvnitř třídy a ukázat účastníkům, že k dosažení souhry a úspěchu je nutné navzájem si naslouchat. Cestou naše třída navštívila i Rytířské hradiště v lese u Malšovic. Děti využily pohádkové prostředí nejen k aktivnímu odpočinku, ale i k dalším adaptačním hrám (např. Molekuly, Seznamování v kruhu …). Dopoledne nám příjemně utíkalo, během dalších her děti si ověřovaly svoje schopnosti. Ve hře na slepce, kdy se partnerem nechaly vodit po lesní cestě se zavázanýma očima, poznaly, jaké to je, spolehnout se plně na druhého. Po příchodu na Biřičku následovala poslední aktivita – napiš na záda spolužákovi, co se ti na něm líbí. Opravdu každý našel na druhém něco pozitivního, v závěru hry si každý žák sundal nalepený papír ze zad a vybral si a přečetl jedno hodnocení. Byla to krásná tečka za adaptačním kurzem. Na závěr společně stráveného dne se u Biřičky konal táborák s opékáním buřtů. Dostavili se sem ve velkém počtu rodiče šesťáků. Někteří z nich donesli i něco k táboráku. Rodiče i děti byli spokojeni, myslíme, že adaptační kurz splnil účel a děti měly možnost lépe se poznat a zažít společné aktivity. M. Herink Ohlasy dětí V pátek 23. 9. jsme jeli na adaptační den. Hráli jsme hry: třeba loktová honička, hadi. Pak jsme šli na Rytířské hradiště, tam jsme hráli Alžbětu (v podstatě baba). Bylo to moc fajn. Hráli jsme hru na spolupráci – měli jsme se seřadit podle abecedy. Všechny nás hra bavila… Na Biřičce jsme hráli poslední hru: na papír jsme nakreslili ruku a nalepili si ji na záda. Tam nám kamarádi psali věci, co si o nás myslí pozitivního. Bylo to super, celý den jsem si moc užila. Natálie Špinarová Adaptační den se mi moc líbil. Hráli jsme hry. Mně se líbily: had, Turbokoště, vytlačování z kruhu, Seřaď se. A hra Alžběta, tu jsme si vymysleli. To jsme vlastně běhali po dřevěném hradě a ten, kdo byl Alžběta, chytal ostatní… Jinak cesta na Biřičku byla taky fajn. Pár dětí zůstalo pozadu a ti, co byli vpředu, se nám šli schovat do keřů. A protože zbylá parta (byla jsem tam i já) došla na rozcestí, tak jsme nevěděli, kam jít… Terka Slánská Adaptační den se mi moc líbil, hlavně hra Molekuly. Taky se mi líbilo, jak jsme si hráli na hradišti. Žádná opravdu špatná hra tam nebyla. Bohužel jsem chyběl na táboráku… Rosťa Brož Adaptační kurz byl nejlepší výlet ve škole a chtěl bych ještě. Nejvíc mě bavila hra Alžběta a tu jsme tam vymysleli. Bavila mě i hra Molekuly. Jednou jsem i vyhrál… Dan Dostál Fotogalerie:
Adaptační kurz 6. A se konal v pátek 16. 9. 2016. Trasa byla ze Stříbrného rybníku na Biřičku. Na Stříbrném rybníku byla i první hra se jménem „Dračí ocas“. Poté jsme došli kousek cesty. Na zem jsme si dali uzoučkou kládu. Všichni jsme se na ni postavili a snažili se udržet co nejdéle. Třetí hra byly otázky, na které jsme se ptali ostatních. Další hra byla čtvercová síť a my jsme se snažili ji přejít. Tato hra mě velmi bavila. Když jsme dorazili na Biřičku, zahráli jsme se poslední hru. Každý si měl nalepit na záda papír a všichni mu tam psali pěkná hodnocení. Den jsme zakončili táborákem. Terka Krtková, 6. A Hráli jsme 7 her a mě z toho nejvíc bavila „Napiš něco pozitivního na záda druhého“. Byl to príma den. Eliška Nechanická, 6. A Fotogalerie:
16. 6. jsme vyrazili do zoologické zahrady do pražské Troji. Cesta proběhla v klidu, nikdo se cestou neztratil. Byly jsme natěšeni na zvířátka, tím spíš, že se v minulých dnech narodilo slůně a dokonce neočekávaně i gorilka, nikdo totiž netušil, že je matka březí. Kromě mláďat jsme obdivovali krásu kočkovitých šelem, mládě levharta líně pospávalo na větvi, lvi se schovávali ve stínu, gepardi byli ostražití. Lední medvědi neklidně přecházeli ve výběhu, nechat se fotografovat se jim rozhodně nechtělo. Čas rychle kvapil a nastal čas odjezdu. Tak ahoj a zase někdy příště. Fotogalerie:
Co mají společného ohně, dýmy, rébusy, lasery, roboti, octové rakety, hlavolamy, hvězdářský dalekohled, origami, písek, co se nelepí a škrob, co se naopak lepí až moc?… Jsou to všechno báječné výzvy, které probouzejí dětskou představivost, zvědavost a fantazii. Nábřeží Labe a budova univerzity byly ve čtvrtek a v pátek plné takových zážitků a atrakcí. Studenti a vyučující přírodovědecké fakulty připravili pro děti a veřejnost již devátý ročník akce „Hrajme si i hlavou“. Jak to či ono funguje se přicházelo především hravou a soutěživou formou. Žáci naší školy se zúčastnili v hojném počtu a mnohé si vyzkoušeli vlastníma rukama a na vlastní oči i uši. Za nasbírané žetony (hlavouny – portréty pana Einsteina) pak mohli získat i drobnou odměnu za své snažení. Úsměv většiny dětí napovídal, že přemýšlení, objevování, učení a snaha nijak nebolí, ba naopak, jsou vlastně super!!! Fotogalerie:
V centru Hradce Králové patří k nejklidnějším místům, vedle sebe tu žijí v symbióze lidé, zvířata, vzácné stromy i nádherné květiny, dýchá tu na nás historie i současnost… Řeč je o Jiráskových sadech. Tuto lokalitu si k poslednímu semináři vybrali žáci osmých ročníků. Asi nejvíce obdivovali vzácný dřevěný pravoslavný kostelík, který sem byl přemístěn v minulosti ze Slovenska a připomíná všechny, kteří se zasloužili o vznik prvního společného demokratického státu Čechů a Slováků. Kromě části mostu z opevnění a pamětní desky spisovatele Aloise Jiráska tu najdeme i střední školu, altán, ve kterém se konají v létě promenádní koncerty, koutek pro hry dětí a u soutoku krotká zvířata. Také alegorická socha výtvarníka Škody nazvaná Labe a Orlice neunikla naší pozornosti. Výpravy do minulosti nás v semináři obohacovaly po celý školní rok a některá zjištění a zkušenosti využijeme v budoucím studiu nebo v běžném životě. Fotogalerie:
S příchodem nového pana tělocvikáře na naši školu nastalo pár změn… Mezi ty nejvýraznější bych rozhodně zařadila vodácký kurz. Je pravda, že čas od času se na „ lodičkách“ někdo někde povozil (jednodenní rafty, případně kanoe nebo plavba parníkem po Labi), ale na „vodák“ na celý týden zatím nikdo nevyrazil. A protože, jak říkám, je důležité mít silné a nezapomenutelné zážitky, vydalo se je zdravé jádro neboli nejodvážnější kluci a holky z devátých tříd vylovit z Vltavy (a s nimi tři stejně odvážní dospělí :-)). Celý týden by se dal charakterizovat mnoha slovy, mě však napadá jen jedno a to stále dokola: VODA První setkání nastalo hned po příjezdu do Vyššího Brodu. Ti největší zvědavci hned běželi ke břehu podívat se, jak ta Vltava vlastně vypadá… Během několika hodin bylo setkání s vodou ještě bližší, a to když jsme byli zákeřně vedeni na procházku a na zpáteční cestě se musel brodit potok. I přes nabízenou únikovou možnost přes místní zahradu to však všichni budoucí vodáci zvládli. Pak ale začalo přitvrzovat. V průběhu noci přišel déšť. Nebyl to však žádný májový deštík, ale pořádný liják – dostali jsme se tzv. „do zeleného“, pro neználky to je barva, která na radaru předpovídá opravdu velmi silný déšť. Pršelo vytrvale několik hodin, takže někteří z nás během časného rána prožívali blízké setkání s vodou na vlastní kůži ve vlastním stanu… Původně nás, vodníků, bylo jen pár, ale poté, co v tomto počasí museli zabalit stany všichni, už byly tyto rozdíly smazány. Voda nade mnou a voda pode mnou – tak by se daly popsat následující dva dny. Hned po startu na první etapu (ještě ani všichni nenasedli na loď) se dva nejzvědavější vodáci „cvakli“ …asi chtěli vidět, jaké to je pod vodou… Tato etapa byla opravdu ve znamení vody, a tak dobytí zámku Rožmberk s těžkými barely v ruce už nemohlo nikoho rozhodit…J Trochu méně vody se zdálo být v Českém Krumlově, kde se nám po dvou dnech podařilo dosušit tak 90% mokrých věcí. Ne všichni ale byli spokojeni na suchu, tak si různě sedali v oblečení do potoků a podobně …prostě bez vody už jsme nemohli být…J Však taky při návštěvě grafitových dolů jsme se s potěšením brodili vodou a večerní projížďka Českým Krumlovem na raftech byla také nezapomenutelná. Denní průjezd Českým Krumlovem byl opět ve znamení vody. 4 místní jezy nám daly dost zabrat, hned na tom druhém se 8 z 12 lodí obrátilo. Ještě štěstí, že nás čekající dobrovolníci pod jezem všechny vylovili. Poslední odpoledne ve Zlaté Koruně už to vypadalo velmi slibně, nádherné, slunečné odpoledne a dobrovolné koupání v řece však v noci vystřídal opět prudký déšť a z některých stanů a spacáků kapala voda ještě v Hradci na nádraží…J Poslední den nám dala voda zabrat nejvíce. O něco zvýšená hladina řeky nám umožnila nejen zkrátit čas jízdy téměř o polovinu, ale také procvičit své nově nabyté dovednosti v mírných peřejích a nepatrně silnějším proudu. Naštěstí jsme vybrali opravdu silné a šikovné jedince a ti vše výborně zvládli. Co napsat…
