Je o něco těžší diskutovat o čemkoliv, když nesedíme v jedné třídě.
Napsat si bezchybný zápis, projít vše v knize, kouknout na videa, něco se naučit nazpaměť, to je celkem snadné, ale vyjádřit svůj názor, to už dá mnohým zabrat.
Není divu, úsudek si můžeš udělat až tehdy, když máš dost informací, porozumíš jim a když si je dokážeš propojit. Právě tohle budou kuklenské děti v životě nejvíc potřebovat. A nikoho nebude zajímat, že byla na jaře 2020 mimořádná situace.
Historikové mají o zásluhách jednotlivých významných postav celkem jasno, ale žáci se dost často v hodnocení neshodnou.
Kdo z těch mnoha, o kterých se učíme, stojí za to, abych si o něm zjistil víc?
Kdo je „padouch“ a kdo je „hrdina“?
To, co provedl Caesarovi Pompeus, byla to velká odvaha nebo prachsprostá zrada?
Ráda si čtu tyhle komentáře a mám z dětí radost, že se nespokojí s tím, co někdo kdysi řekl, ale ptají se proč.
Společně přemýšlíme nad tím, jestli by uspěli v dnešním světě, které lidské vlastnosti je předurčili k tomu, co později dokázali. Chceme se jim pro jejich odvahu podobat, nebo nás z jejich krutosti mrazí?
Byla Kleopatra šťastná? Se svým talentem a krásou by i dnes byla někým, kdo má vliv. Třeba hvězdou internetu.
A byl šťastný Sulla? Jak se asi cítil? Měl výčitky svědomí?
„Tím, že se učíme a přemýšlíme o minulosti, získáváme zkušenosti, abychom se v dospělosti uměli lépe rozhodovat a nedělali stejné chyby jako ti před námi.“
To nejsou slova učitele dějepisu, ale jednoho z našich žáků.
Mgr. Věra Slavíčková