Aktuality

S příchodem nového pana tělocvikáře na naši školu nastalo pár změn… Mezi ty nejvýraznější bych rozhodně zařadila vodácký kurz. Je pravda, že čas od času se na „ lodičkách“ někdo někde povozil (jednodenní rafty, případně kanoe nebo plavba parníkem po Labi), ale na „vodák“ na celý týden zatím nikdo nevyrazil. A protože, jak říkám, je důležité mít silné a nezapomenutelné zážitky, vydalo se je zdravé jádro neboli nejodvážnější kluci a holky z devátých tříd vylovit z Vltavy (a s nimi tři stejně odvážní dospělí :-)). Celý týden by se dal charakterizovat mnoha slovy, mě však napadá jen jedno a to stále dokola: VODA První setkání nastalo hned po příjezdu do Vyššího Brodu. Ti největší zvědavci hned běželi ke břehu podívat se, jak ta Vltava vlastně vypadá… Během několika hodin bylo setkání s vodou ještě bližší, a to když jsme byli zákeřně vedeni na procházku a na zpáteční cestě se musel brodit potok. I přes nabízenou únikovou možnost přes místní zahradu to však všichni budoucí vodáci zvládli.  Pak ale začalo přitvrzovat. V průběhu noci přišel déšť. Nebyl to však žádný májový deštík, ale pořádný liják – dostali jsme se tzv. „do zeleného“, pro neználky to je barva, která na radaru předpovídá opravdu velmi silný déšť. Pršelo vytrvale několik hodin, takže někteří z nás během časného rána prožívali blízké setkání s vodou na vlastní kůži ve vlastním stanu… Původně nás, vodníků, bylo jen pár, ale poté, co v tomto počasí museli zabalit stany všichni, už byly tyto rozdíly smazány. Voda nade mnou a voda pode mnou – tak by se daly popsat následující dva dny. Hned po startu na první etapu (ještě ani všichni nenasedli na loď) se dva nejzvědavější vodáci „cvakli“ …asi chtěli vidět, jaké to je pod vodou… Tato etapa byla opravdu ve znamení vody, a tak dobytí zámku Rožmberk s těžkými barely v ruce už nemohlo nikoho rozhodit…J Trochu méně vody se zdálo být v Českém Krumlově, kde se nám po dvou dnech podařilo dosušit tak 90% mokrých věcí. Ne všichni ale byli spokojeni na suchu, tak si různě sedali v oblečení do potoků a podobně …prostě bez vody už jsme nemohli být…J Však taky při návštěvě grafitových dolů jsme se s potěšením brodili vodou a večerní projížďka Českým Krumlovem na raftech byla také nezapomenutelná. Denní průjezd Českým Krumlovem byl opět ve znamení vody. 4 místní jezy nám daly dost zabrat, hned na tom druhém se 8 z 12 lodí obrátilo. Ještě štěstí, že nás čekající dobrovolníci pod jezem všechny vylovili. Poslední odpoledne ve Zlaté Koruně už to vypadalo velmi slibně, nádherné, slunečné odpoledne a dobrovolné koupání v řece však v noci vystřídal opět prudký déšť a z některých stanů a spacáků kapala voda ještě v Hradci na nádraží…J Poslední den nám dala voda zabrat nejvíce. O něco zvýšená hladina řeky nám umožnila nejen zkrátit čas jízdy téměř o polovinu, ale také procvičit své nově nabyté dovednosti v mírných peřejích a nepatrně silnějším proudu. Naštěstí jsme vybrali opravdu silné a šikovné jedince a ti vše výborně zvládli. Co napsat…

V pondělí 6. 6. odjela 5.A na školu v přírodě do Olešnice v Orlických horách na chatu Čihalka. Úžasná příroda, objednané slunečné počasí, výborná kuchyně, příjemný personál a báječné výlety si děti užívaly společně s paní učitelkou Nekolovou, paní Koudelovou a paní Teplou až do neděle 12. 6. Jeden z výletů směřoval do polského lázeňského městečka Kudowa Zdrój. Zde jsme zkusili obratnost a sílu v Lanovém parku, navštívili jsme místní Aqua park a při procházce městečkem jsme ochutnali i místní léčivý pramen. Další náš báječný výlet směřoval na ranč. Zde jsme viděli, jak se ošetřuje rána koně, každý si vyzkoušel jízdu na koňském hřbetě a okoukli jsme i dvoudenní hříbátko. Jedno odpoledene jsme se vydali prozkoumat dělostřeleckou tvrz Skutina oživenou výkladem nadšeného průvodce. Při procházce do Olešnice jsme navštívili místní pohyblivý betlém Během našeho pobytu nechyběly ani soutěže, hledání pokladu, postřehový závod a všichni úspěšně absolvovali i stezku odvahy. Fotogalerie:

Žáci naší školy se zúčastnili výtvarné soutěže Art-floral design, kterou každý rok vyhlašuje Střední odborná škola vizuální tvorby v Hradci Králové. V letošním roce soutěžily základní školy celé republiky v několika kategoriích. V kategorii kresby a malby získal Jan Vrba ze 7.A krásné 2. místo. Fotogalerie:

Žáci šestých tříd měli možnost poznat historii různých řemesel a předměty, které dříve našim předkům sloužily při jejich práci. Všichni se aktivně zapojili do týmové soutěže přímo mezi exponáty a ti nejlepší si samozřejmě vybojovali i odměnu. Druhá část výstavy byla věnovaná škole. V historické třídě žáci plnili různé úkoly a měli možnost vyzkoušet si, jaké byly ve školách tresty. Tady to byla spíš legrace, ale pamětníci z řad prarodičů se jistě při pomyšlení na oslovskou lavici, kantorovo ukazovátko nebo polínka, na kterých se za trest klečelo, smát nebudou… Fotogalerie:

Na závěr letošního školního roku jsme se vydali na celodenní výlet. Nejprve jsme jeli autobusem do Ostré nad Labem, kde se nachází středověká vesnička Botanicus s nádhernou zahradou plnou voňavých bylinek. Ve vesničce jsme si mohli vyzkoušet různá řemesla, například vyrobit si papír, mince, provaz, mýdlo, loutku nebo šperk z drátků či zkusit si zhotovit nějakou nádobu na hrnčířském kruhu. Potom jsme nasedli do autobusu a ten nás odvezl do Poděbrad. Na náměstí tohoto města jsme obdivovali sochu krále Jiřího z Poděbrad a zámek. Při procházce lázeňským parkem jsme si mohli ochutnat léčivou minerální vodu. Moc nám ale nechutnala! Také jsme se podívali na květinové hodiny, různé sochy a skřítka s muchomůrkou, vodotrysky a kolonádu. V přístavu na nás čekala loď Král Jiří a ta s námi doplula do Libic. V Libicích jsme si u památníků připomněli historické události rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Příjemně unaveni jsme nasedli do autobusu a jeli zpět do Hradce. Počasí nám přálo. Výlet se nám moc líbil. Žáci 4. A. Fotogalerie:

Školního výletu jsme se nemohli dočkat… Konečně uvidíme zblízka všechna ta vzácná zvířata, na která se už dávno těšíme… Počasí jsme objednali, takže hurá do Tróje… Když v jednu chvíli přišla krátká přeháňka, pocity byly smíšené… Doufám, že nezmokneme! Cože, gepard? Aha, kočky nemají rády déšť… A tady je druhý a za ním další… Brzy se pět nádherných šelem choulilo u skla pod přístřeškem. Zvířata se vzájemně ujišťovala o své blízkosti a olizovala si kapky deště z kožichu. Od nás je dělilo jen pár centimetrů skla. Déšť přestal a tohle nádherné neplánované představení skončilo… Sklapli jsme deštníky a děti i šelmy, které se na krátko potkaly, šly zase každý svou cestou… Zamávali jsme ledním medvědům, tučňákům, veleželvám, slůněti Maxovi… prostě skoro všem… Tak se mějte, zvířata, a někdy zase na shledanou Fotogalerie: