Aktuality

Jako každoročně uspořádal 1.stupeň v úterý 5. března masopustní rejdění pro své děti i děti obou školek. Paní učitelky s asistentkami připravily v hale známé soutěže, při kterých se děti zase krásně vyžily. Paní kuchařky pak pro nás připravily k obědu dobrotu v podobě koblížků. Škoda jen, že diskžokej pan školník neměl k dispozici kvalitní školní aparaturu. Bez mikrofonu to dnes už nejde…

V pátek 22. února jsme se společně se žáky ZŠ Mandysova vydali na exkurzi do německého koncentračního tábora v Osvětimi (dnes v Polsku). Smutně proslulý likvidační tábor nás přivítal chladným počasím a ponurou atmosférou. Není divu – vždyť zde během války v otřesných podmínkách zahynuly podle různých údajů 1,1 – 3 miliony lidí. Byli mezi nimi především Židé z okupovaných zemí, ale také Poláci, Romové, zajatci Rudé armády. Táborem prošlo a svůj život zde ztratilo i mnoho Čechů. Během prohlídky jsme navštívili dva okruhy – menší tábor Auschwitz (Osvětim) a velký tábor Birkenau (Brzezinka). Naši polští průvodci mluvili obstojně česky, takže jsme jim dobře rozuměli. Prohlídka nám ukázala všechny části areálu, včetně vězeňských baráků, plynových komor a kremačních pecí (ty leží v troskách, Němci část tábora na konci války zničili, aby zametli stopy). Další dojmy z prohlídky se dočtete v příspěvcích účastníků. M. Herink Pocity z tohoto výletu byly velmi smíšené. Do těch dobrých patřila fascinace všemi fakty o tomto místu, ale i vnější vzhled celého místa. Zachovalé předměty. Fotografie vězňů, kteří zde pracovali. Mezi ty špatné bylo to, co se tu všechno odehrávalo. Hromadné vraždy osob, které byly odsouzeny bez jakéhokoliv důvodu či provinění. Celé místo na mě působilo zvláštně. Ale i přes to co se zde odehrávalo, tak bylo skvělé poznat, jak se za dob Hitlera zacházelo s lidmi. Ráda bych se sem znova vrátila a prohlédla si vše ještě jednou. Doporučuji se tam podívat a poznat, jak hrůzná doba byla. Ema Němcová, 9. A Mohu se přiznat, že zájezd do Osvětimi jsem ze začátku brala jako vyhnutí se škole. Potom, jak se už blížil den odjezdu, začala jsem to brát vážně a víc se o to téma, o Osvětim zajímat. Dne 22. 2. jsme brzy ráno odjížděli společně se ZŠ Mandysova do Osvětimi. Nálada cestou tam byla u všech dobrá, ale čím víc jsme se přibližovali, tím se nálada ztrácela. Když jsme zastavili před táborem Auschwitz 1, všechno mi přišlo strašně divné. Najednou se mi začaly vybavovat ty věci z příručky, kterou jsme dostali. Teprve až když jsme vešli do areálu, všechno na mě padlo! Ta představa, že tudy prošlo okolo 400 000 vězňů (Židů). Ten mráz, který museli přežít jen v tom „pyžamku“, ten hlad, který museli přežívat, ty příšerné podmínky. Na mě osobně nejvíce padla ta budova s fotografiemi jejich tváří. Měli tam napsané datum narození, datum deportace do tábora a datum úmrtí. Průměrný Žid přežil v táboře zhruba 3 měsíce. Za zmínku ale stojí i 2 tuny vlasů, staré oblečení a boty. Dále jsme měli tu možnost stát v plynové komoře, kam se vešlo až 800 židů. Když tam stojíte, představíte si, jak to muselo být strašné. Mně se sevřelo srdce a představila jsem si, jak mi lžou, že se jdu umýt, zavřou mě tam ještě s několika dalšími, zamknou a my tam pak už jen marně lapáme po dechu. Potom jsme navštívili Auschwitz 2. Byl mnohem větší, čili podmínky horší. Když jdete po dlouhé pláni a rozhlédnete se doprava, můžete spatřit trosky budov,…

Zakončení tematického celku Starověký Egypt pojala naše třída velkolepě – reálnou mumifikací. Z malého nápadu se postupně vyvinula obří mezipředmětová akce, jejímž finále byl do detailu propracovaný obřad se všemi poctami zemřelému. Postup mumifikace jsme se snažili dodržet dle návodu starověkých Egypťanů a na jeho dodržení dohlížel v každé skupince hlavní balzamovač: Míša Kuchynková, Matěj Černý a Pája Hetešová. Naším nebožtíkům jsme nejprve z těla odstranili vybrané orgány a tělní tekutiny. Orgány byly uloženy po vysušení do kanop. Následně jsme pomocí natronu vysušili celé tělo, vycpali je pilinami a omotali obvazy proloženými amulety. Nakonec byly naše mumie Honza Vácha, Štěpán Sehnoutek a Míša Vítová ozdobeny posmrtnými maskami a se všemi poctami uloženy k věčnému spánku. Děkujeme paní učitelce Šilhábelové za pomoc s výrobou posmrtných masek, panu učiteli Špliňovi za pomůcky k pitvání a fotografování, paní učitelce Koberové za pomoc s pečením mumií a celé třídě za úžasný zážitek. Jitka Hušková

Únorový turnaj v Lize škol našich malých volejbalistů dopadl na výbornou. V naší sportovní hale děti z několika škol bojovaly o co nejlepší umístění. Tentokrát jsme vybojovali třikrát pomyslnou zlatou medaili, což se nám ještě nikdy nepovedlo. Krásného úspěchu dosáhli žlutí, oranžoví a modří. Hlavně nejstarší (šestá a sedmá třída) si suverénně poradili se všemi soupeři a prošli celým turnajem bez zaváhání. Poděkování zaslouží rozhodčí (sedmáci a osmáci), kteří turnaj zvládli na jedničku a projevila se i skvělá spolupráce učitelů a rodičů. 1. místo – modrá barva: David Podroužek, Adam Kněžour a Nela Hrudková. 1. místo – oranžová barva: Denisa Flégrová, Nela Jenáčková a Kristina Kodymová 1. místo – žlutá barva: Matěj Kněžour, Vít Plíva, Martin Perný a Štěpán Kalina.

Dětmi dlouho očekávaný a mnou dlouho chystaný lyžařský výcvik je za námi. Společný týden nám utekl jako voda a myslím, že tak nádherný slunečný týden na horách hned tak zase nebude. Ale pěkně od začátku… V sobotu ráno jsme všichni společně zamávali rodičům a vydali se vstříc novým zážitkům na lyžařský výcvik na Benecko v Krkonoších. Ubytování na horské chatě Alfonska mělo tu úžasnou výhodu, že jsme ušli sotva 20 m od chaty a už nás nabírala čtyřsedačková lanovka Kejnos. Co víc si přát? Někteří z nás sice raději první den její služby nevyužili a zkoušeli první krůčky na lyžích pod lanovkou sami, ale hned následující den už jsme se vezli všichni a ke všeobecně velké radosti dokonce i s běžkami 🙂 Na těch jsme se pak vrhli připraveni na vše do dokonale upravených běžeckých stop. Nutno poznamenat, že po našem dvouhodinovém tréninku běžkařských stylů (bylo nás 39 lyžníků) už stopy trochu vypadaly, že mají něco za sebou, občas díra, občas jáma a občas dokonce šlápoty od bot, to když jsme trénovali jízdu na koloběžce a někteří si omylem sundali druhou běžku…:-). Ale na závěrečné běžecké závody se spoustou záludných otázek byli připraveni všichni skvěle, takže ve zdraví přežili nejen samotný závod, ale i silný mráz a neplánovanou závěrečnou bojovku – podvečerní chůzi po prázdné sjezdovce, kde už makala jen rolbička a chystala noční lyžování…:-) Startovalo se totiž po 2 minutách, tak se nám to malinko protáhlo :-). Ale nejen venku v mrazu jsme se snažili přežít, i uvnitř chaty se děly věci. Takový účastník zájezdu musel být neustále ve střehu, kdy a od koho dostane putovního Černého Petra, nebo kdy ho někde o samotě přepadne kartáčkový vrah. Příkaz zněl jasně, nikdo nesmí přežít 🙂 Nakonec jsme ale přeci jen přežili všichni, zvládli ještě závody na sjezdových lyžích, úžasně si užili nejen pěší výlet na Benecko a velkou sněhovou bitvu, ale i závěrečnou diskotéku a spokojeni a možná trochu vyčerpaní se vrátili domů ke svým rodičům, kteří dle mého názoru také zažili krásný odpočinkový týden 🙂 Určitě bude na co vzpomínat… Šárka Hápová

V naší skupině jsme tři děvčata a jeden chlapec.Učíme se zatím háčkovat řetízek, krátké a dlouhé sloupky. Někdo má už první výrobek hotový (retro síťovka), někdo se blíží ke konci. Pro zpestření si vyrábíme všelijaké výrobky, pouze však z vlny. Prasátko pro štěstí, andílka, koníčka, … Pokoušeli jsme se i o drhaný náramek, který se nám všem povedl.