Aktuality

V pondělí 26. 9. 2016 se 6. A vydala přes ulici do kuklenské pobočky Knihovny města Hradec Králové, aby zde strávila milé dopoledne s Lukášem Tremlem. Tento knihovník a speciální pedagog nás provázel (nejen) světem nevidomých. A jak se dopoledne líbilo šesťákům? Překvapilo mě, jak si zvykl na slepotu. Mně by to teda dost vadilo. A umí i dost triků, i když nevidí. Dan Tyrych Překvapilo mě, že slepí umí mnohem více věcí, než my lidé, co vidíme. Chtěla bych ocenit, jak umí bezvadně skládat origami poslepu a u toho i přemýšlet a mluvit. Eliška Nechanická Překvapilo mě, že i když je nevidomý, tak toho dokáže hrozně moc a dokáže i pobavit. Terka Krtková Překvapilo mě, že vidí ve snu. Chtěl bych ocenit ta kouzla. Martin Koutník Chtěl bych ocenit to, že i když je nevidomý, tak je pořád veselý a směje se s námi. Ondra Borůvka Překvapilo mě, že ten pán toho uměl víc než my. Chtěla bych ocenit to, že tomu pánovi nevadí, že je slepý. Eliška Doležalová Překvapilo mě, že zvládá tolik věcí najednou. Chtěla bych ocenit, jak je pan Treml zručný a jak umí pracovat i ve světě nevidomých. Lucka Peikerová Překvapilo mě, že si umí dělat srandu z toho, že je nevidomý. Eliška Rosůlková Fotogalerie:

Nejen prací živ je člověk Moderní vyučování nemusí vždy nutně probíhat v lavicích, tím spíš, když ještě v září báječně hřeje slunce. To v rozumné míře ve spojení s vodou a čerstvým vzduchem prospívá zdraví, a tak nás napadlo, že toho využijeme. Žáci 7. ročníku se v pátek učili celý den venku. Tento projekt začal nevšední exkurzí v zooparku ve Stěžerách. Paní majitelka trpělivě odpovídala na zvídavé dotazy a sama měla také připravenu spoustu otázek. „Nehladit a nekrmit“ – heslo většiny ostatních ZOO – tady rozhodně neplatilo, a tak se děti mohly dotýkat velblouda, lamy, velké želvy i většiny dalších zvířat. Mnozí viděli klokana tak zblízka vůbec poprvé a překvapilo nás i to, jaký je lenoch. Po svačině následovaly hodiny plné aktivit, zaměřených na zlepšování vzájemných vztahů mezi vrstevníky. Prevence je vždy lepší, než složité řešení nějakého skutečného problému. Povzbudit kamaráda, poradit mu a pomoct se rozhodně vyplatí. Teprve když všichni podle svých sil a za pomoci ostatních danou disciplínu splní, přichází zasloužená odměna. Jednotlivé získané předměty pak dětem usnadnily založení táboráku. Při něm se za doprovodu kytary opakovaly písně ze 6. třídy a opeklo se něco dobrého. Žáci malovali olejovými barvami na dřevo skutečný totem, křídami na beton mandalu, hráli stolní tenis, badminton, otužovali se, jezdili štafetu na koloběžkách, luštila se křížovka zaměřená na připomenutí společných zážitků z předchozího ročníku… A právě tajenka křížovky byla stejná jako název tohoto textu. Akce se vydařila i díky krásnému počasí. Odpočatí, vypovídaní a vysportovaní se s daleko větší chutí vracíme ke svým tradičním školním povinnostem. Věra Slavíčková Fotogalerie:

Výprava do historického centra našeho hlavního města měla za cíl především doplnit učivo různých předmětů, ale také žákům přiblížit přímo na místě, kudy kráčela česká historie. Paní průvodkyně odborně, ale i s humorem a nadsázkou upozorňovala na rozmanité souvislosti. V jejím vyprávění ožily dávné legendy i proroctví a občas to bylo docela strašidelné. A tak nám nezbývá než si přát, aby se více neporouchal největší pražský zvon, aby se nemuseli probouzet ze spánku blaničtí rytíři a aby se ani česká svatováclavská koruna nedostala do nepovolaných rukou, které by ji nasadily na hlavu, na kterou nepatří. Podle prázdné žerdi jsme poznali, že je pan prezident mimo republiku, na vlastní oči jsme viděli a na vlastní zkušenost pocítili bezpečnostní opatření, která byla v prostorách nejrozsáhlejšího světového hradu přijata nedávno. Program byl nabitý a běžel téměř bez přestávek. Po Praze jsme se projeli tramvají i metrem, ale pořádný kus jsme šli i pěšky. A tak není divu, že několik žáků na zpáteční cestě vlakem dočista usnulo. Co si kdo z exkurze zapamatoval, prověří paní učitelky při nejbližší hodině formou pracovních listů. Fotogalerie:

Dne 20. 9. 2016 se konala exkurze 6. A a 6. B. Navštívili jsme Archeopark ve Všestarech společně s našimi třídními vyučujícími. Sraz jsme měli u hlavního nádraží. Poté jsme vlakem odjeli do Všestar. Když jsme dorazili, vydali jsme se na cestu k Archeoparku. Vstoupili jsme dovnitř a rozdělili se na 6. A a 6. B. Jedna půlka šla nejdříve do kinosálu a druhá, tedy 6. B, šla do muzea pravěku. V kinosálu jsme si zatím pouštěli videa a nechali kolovat všechny možné zbraně a nástroje. Když jsme se vystřídali s druhou skupinou, šli jsme do muzea. První patro bylo udělané ve stylu jeskyně a bylo to moc hezké. Tam jsme se dozvěděli něco o pohřbívání, pravěkých hrobech, o lovcích mamutů atd. V dalším patře byla obrovská vitrína s modelem pravěkých vesnic, byli tam ale i lesy, zvířata a lidi. V tomto patře „život“ se mi líbilo asi nejvíc. Poslední patro „nebe“ bylo zase o patro výš. Odtud jsme shlíželi na model pravěkých vesnic a okolí. Po prohlídce celého muzea jsme vyšli ven a tam jsme mohli vidět např. pravěkou studnu, domy nebo třeba dlabaný člun. Nejen že jsme mohli něco nového vidět, ale i vyzkoušet. Zkusili jsme si třeba hod oštěpem nebo broušení kamenů. Když jsme si prohlédli i vnitřek jednoho z domů, skončila naše exkurze a mohli jsme se vrátit na nádraží, odkud jsme odjeli do Hradce Králové. Eliška Doležalová, 6. A Fotogalerie:

Adaptační kurz proběhl 23. 9. 2016 pod vedením metodičky prevence p. uč. L. Šilhábelové a za asistence třídního učitele M. Herinka. Kurz probíhal v malebném prostředí Novohradeckých lesů, naše trasa začínala v Malšovicích a končila u rybníku Biřička. Až na jednoho žáka se zúčastnili všichni žáci 6.B. Paní učitelka připravila pro děti soubor skupinových her, které měly posílit týmovou spolupráci, komunikaci uvnitř třídy a ukázat účastníkům, že k dosažení souhry a úspěchu je nutné navzájem si naslouchat. Cestou naše třída navštívila i Rytířské hradiště v lese u Malšovic. Děti využily pohádkové prostředí nejen k aktivnímu odpočinku, ale i k dalším adaptačním hrám (např. Molekuly, Seznamování v kruhu …). Dopoledne nám příjemně utíkalo, během dalších her děti si ověřovaly svoje schopnosti. Ve hře na slepce, kdy se partnerem nechaly vodit po lesní cestě se zavázanýma očima, poznaly, jaké to je, spolehnout se plně na druhého. Po příchodu na Biřičku následovala poslední aktivita – napiš na záda spolužákovi, co se ti na něm líbí. Opravdu každý našel na druhém něco pozitivního, v závěru hry si každý žák sundal nalepený papír ze zad a vybral si a přečetl jedno hodnocení. Byla to krásná tečka za adaptačním kurzem. Na závěr společně stráveného dne se u Biřičky konal táborák s opékáním buřtů. Dostavili se sem ve velkém počtu rodiče šesťáků. Někteří z nich donesli i něco k táboráku. Rodiče i děti byli spokojeni, myslíme, že adaptační kurz splnil účel a děti měly možnost lépe se poznat a zažít společné aktivity. M. Herink Ohlasy dětí V pátek 23. 9. jsme jeli na adaptační den. Hráli jsme hry: třeba loktová honička, hadi. Pak jsme šli na Rytířské hradiště, tam jsme hráli Alžbětu (v podstatě baba). Bylo to moc fajn. Hráli jsme hru na spolupráci – měli jsme se seřadit podle abecedy. Všechny nás hra bavila… Na Biřičce jsme hráli poslední hru: na papír jsme nakreslili ruku a nalepili si ji na záda. Tam nám kamarádi psali věci, co si o nás myslí pozitivního. Bylo to super, celý den jsem si moc užila. Natálie Špinarová Adaptační den se mi moc líbil. Hráli jsme hry. Mně se líbily: had, Turbokoště, vytlačování z kruhu, Seřaď se. A hra Alžběta, tu jsme si vymysleli. To jsme vlastně běhali po dřevěném hradě a ten, kdo byl Alžběta, chytal ostatní… Jinak cesta na Biřičku byla taky fajn. Pár dětí zůstalo pozadu a ti, co byli vpředu, se nám šli schovat do keřů. A protože zbylá parta (byla jsem tam i já) došla na rozcestí, tak jsme nevěděli, kam jít… Terka Slánská Adaptační den se mi moc líbil, hlavně hra Molekuly. Taky se mi líbilo, jak jsme si hráli na hradišti. Žádná opravdu špatná hra tam nebyla. Bohužel jsem chyběl na táboráku… Rosťa Brož Adaptační kurz byl nejlepší výlet ve škole a chtěl bych ještě. Nejvíc mě bavila hra Alžběta a tu jsme tam vymysleli. Bavila mě i hra Molekuly. Jednou jsem i vyhrál… Dan Dostál Fotogalerie:

Adaptační kurz 6. A se konal v pátek 16. 9. 2016. Trasa byla ze Stříbrného rybníku na Biřičku. Na Stříbrném rybníku byla i první hra se jménem „Dračí ocas“. Poté jsme došli kousek cesty. Na zem jsme si dali uzoučkou kládu. Všichni jsme se na ni postavili a snažili se udržet co nejdéle. Třetí hra byly otázky, na které jsme se ptali ostatních. Další hra byla čtvercová síť a my jsme se snažili ji přejít. Tato hra mě velmi bavila. Když jsme dorazili na Biřičku, zahráli jsme se poslední hru. Každý si měl nalepit na záda papír a všichni mu tam psali pěkná hodnocení. Den jsme zakončili táborákem. Terka Krtková, 6. A Hráli jsme 7 her a mě z toho nejvíc bavila „Napiš něco pozitivního na záda druhého“. Byl to príma den. Eliška Nechanická, 6. A Fotogalerie: