2018-2019

Dne 3. dubna se naše družstvo starších dívek zúčastnilo Okresního finále v šestkovém volejbalu. Družstvo ve složení: Alice Špačková, Lunka Peikerová, Viktorie Kubcová, Lucie Skořepová a Lucie Peikerová se po statečném boji i v oslabení (hrály celý turnaj jen v pěti hráčkách) – umístilo na skvělém 4. místě. Gratuluji a děkuji za reprezentaci školy. Jitka Hušková

V pátek 29. 3. nás opět pan Zdeněk Košťál, který v naší škole vede kroužek golfu, pozval do areálu golfového centra Fomei. Dopoledne si užily zábavu děti z 1. třídy a odpoledne děti ze školní družiny. V loňském roce jsme se seznámili s tímto sportem v krásném venkovním areálu a letos jsme poznali zdejší vnitřní prostory. Pro případné nadšence golfu uvádíme bližší informace: Golfové centrum zábavy a sportu Fomei Honkova 555, HK 4 tel.: 724 010 418, 495 535 181 p. Zdeněk Košťál: 737 760 455 www.gchk.cz

Ve středu 13. 3. se třetí třída zúčastnila turnaje ve vybíjené. Z osmnácti přihlášených družstev se naše škola po jedné prohře a čtyřech vítězstvích umístila na druhém místě v základní skupině a postoupila do finálové skupiny. Tam se nám nakonec podařilo vybojovat páté místo. Za obrovské nasazení, bojovnost a nadšení ze hry si všichni sportovci zaslouží velkou pochvalu.

Jako každoročně uspořádal 1.stupeň v úterý 5. března masopustní rejdění pro své děti i děti obou školek. Paní učitelky s asistentkami připravily v hale známé soutěže, při kterých se děti zase krásně vyžily. Paní kuchařky pak pro nás připravily k obědu dobrotu v podobě koblížků. Škoda jen, že diskžokej pan školník neměl k dispozici kvalitní školní aparaturu. Bez mikrofonu to dnes už nejde…

V pátek 22. února jsme se společně se žáky ZŠ Mandysova vydali na exkurzi do německého koncentračního tábora v Osvětimi (dnes v Polsku). Smutně proslulý likvidační tábor nás přivítal chladným počasím a ponurou atmosférou. Není divu – vždyť zde během války v otřesných podmínkách zahynuly podle různých údajů 1,1 – 3 miliony lidí. Byli mezi nimi především Židé z okupovaných zemí, ale také Poláci, Romové, zajatci Rudé armády. Táborem prošlo a svůj život zde ztratilo i mnoho Čechů. Během prohlídky jsme navštívili dva okruhy – menší tábor Auschwitz (Osvětim) a velký tábor Birkenau (Brzezinka). Naši polští průvodci mluvili obstojně česky, takže jsme jim dobře rozuměli. Prohlídka nám ukázala všechny části areálu, včetně vězeňských baráků, plynových komor a kremačních pecí (ty leží v troskách, Němci část tábora na konci války zničili, aby zametli stopy). Další dojmy z prohlídky se dočtete v příspěvcích účastníků. M. Herink Pocity z tohoto výletu byly velmi smíšené. Do těch dobrých patřila fascinace všemi fakty o tomto místu, ale i vnější vzhled celého místa. Zachovalé předměty. Fotografie vězňů, kteří zde pracovali. Mezi ty špatné bylo to, co se tu všechno odehrávalo. Hromadné vraždy osob, které byly odsouzeny bez jakéhokoliv důvodu či provinění. Celé místo na mě působilo zvláštně. Ale i přes to co se zde odehrávalo, tak bylo skvělé poznat, jak se za dob Hitlera zacházelo s lidmi. Ráda bych se sem znova vrátila a prohlédla si vše ještě jednou. Doporučuji se tam podívat a poznat, jak hrůzná doba byla. Ema Němcová, 9. A Mohu se přiznat, že zájezd do Osvětimi jsem ze začátku brala jako vyhnutí se škole. Potom, jak se už blížil den odjezdu, začala jsem to brát vážně a víc se o to téma, o Osvětim zajímat. Dne 22. 2. jsme brzy ráno odjížděli společně se ZŠ Mandysova do Osvětimi. Nálada cestou tam byla u všech dobrá, ale čím víc jsme se přibližovali, tím se nálada ztrácela. Když jsme zastavili před táborem Auschwitz 1, všechno mi přišlo strašně divné. Najednou se mi začaly vybavovat ty věci z příručky, kterou jsme dostali. Teprve až když jsme vešli do areálu, všechno na mě padlo! Ta představa, že tudy prošlo okolo 400 000 vězňů (Židů). Ten mráz, který museli přežít jen v tom „pyžamku“, ten hlad, který museli přežívat, ty příšerné podmínky. Na mě osobně nejvíce padla ta budova s fotografiemi jejich tváří. Měli tam napsané datum narození, datum deportace do tábora a datum úmrtí. Průměrný Žid přežil v táboře zhruba 3 měsíce. Za zmínku ale stojí i 2 tuny vlasů, staré oblečení a boty. Dále jsme měli tu možnost stát v plynové komoře, kam se vešlo až 800 židů. Když tam stojíte, představíte si, jak to muselo být strašné. Mně se sevřelo srdce a představila jsem si, jak mi lžou, že se jdu umýt, zavřou mě tam ještě s několika dalšími, zamknou a my tam pak už jen marně lapáme po dechu. Potom jsme navštívili Auschwitz 2. Byl mnohem větší, čili podmínky horší. Když jdete po dlouhé pláni a rozhlédnete se doprava, můžete spatřit trosky budov,…