2018-2019

Kluci z 6. a 7. tříd v mladší a kluci z 8. a 9. tříd ve starší kategorii se zúčastnili memoriálu Milana Vohralíka (turnaj na počest tragicky zahynulého kolegy). Pořadatelem florbalového setkání je ZŠ Úprkova. ZŠ Kukleny jako tradiční účastník klání za sebou letos zanechal více než znatelnou stopu. Starší kluci i díky 10 gólům Lukáše Kloučka přestříleli své soupeře a turnaj vyhráli. Mladší kluci měli spoustu brankových příležitostí. Se zakončením to bylo o poznání horší. V součtu jim to dalo na druhé místo. Gratulujeme.

26. 9. jsme se zúčastnili 10. ročníku sportovního dne, který pořádá městská policie. Naši školu reprezentovalo 24 žáků ve tříčlenných hlídkách. Cílem bylo oběhnout trasu co nejrychleji a pokud možno bezchybně splnit 10 úkolů na stanovištích. Největšího úspěchu dosáhla hlídka ve složení: Eliška Doležalová, Ondra Borůvka a Dominik Svoboda. Obsadili v kategorii 8. – 9. tříd – 3. místo. Gratulujeme!!

Proč? Čeká nás POSLEDNÍ školní rok na základní škole. Jaký asi bude? Zábavný i únavný, náročný i zajímavý, vypjatý i šťastný, stresující i skvělý, ale pro všechny skrývá ve svém závěru jedno velké překvapení v podobě nové školy nebo učebního oboru, na které budeme přijati. Možná bude i trochu smutný, protože se budeme loučit s kuklenskou školou… V průběhu trochu jiného školního dne jsme si měli možnost promyslet různé strategie, jak se k našemu vysněnému cíli dostat. Po celý rok nám budou pomáhat vyučující, rodiče i starší sourozenci nebo kamarádi a podporu můžeme očekávat i ve své třídě. Můžeme se na sebe spolehnout navzájem, jsme známí dobrou pracovní atmosférou a touhou po nových informacích. Samozřejmě, že máme i své slabší stránky, ale snažíme se zlepšovat a posouvat se dál. Na úvod jsme pozvali na krátkou debatu nového pana ředitele. Ze svých zkušeností nám doporučil, abychom zbytečně nepoužívali slovo „NEVÍM“ a také nám vysvětlil, jak je důležité správně formulovat OTÁZKY. Zajímalo nás, co nového čeká naši školu, ale byly i dotazy na trávení volného času všech zúčastněných. Větší část dne jsme strávili venku – v okolí Hrádku u Nechanic. V průběhu různých motivačních her jsme zjistili další zajímavé informace o budoucnosti, která nás čeká. Následovala procházka svěžím tempem až do obce Stěžery, během níž jsme si aktivně odpočinuli. Takže odvahu, neschovávat se před zodpovědností a všechno dobře dopadne!

Září v letošním školním roce přineslo nejen konec prázdnin a začátek pilné práce, ale také přechod na 2. stupeň školy. To znamená mnoho změn ve výuce a mimo jiné i změnu třídní učitelky. Abychom se navzájem lépe poznali, vydali jsme se hned druhý týden školy na adaptační kurz. Po příjezdu na Zděnou boudu jsme si zahráli několik her, při kterých jsme si vyzkoušeli rychlost a postřeh. Počasí nám přálo, a tak jsme v pohodě zvládli asi pětikilometrový pochod lesem, který jsme si zpříjemnili několika zastávkami. Ty jsme vyplnili nejrůznějšími kolektivními hrami, které vyžadovaly vzájemnou pomoc a spolupráci. Asi nejlepší byl krátký pobyt na Rytířském hradišti. Zajímavé také bylo vyzkoušet si, jak se cítí nevidomí lidé. Vždy jeden z dvojice si zavázal oči a nechal se navigovat kamarádem, a tak jsme posilovali vzájemnou důvěru. Naši cestu jsme zakončili na Biřičce, kde jsme po několika dalších hrách připravili dřevo na táborák. Závěrečného opékání buřtů se zúčastnili i někteří rodiče. Adaptační kurz splnil svůj účel. Lépe jsme se poznali a užili si při tom spoustu legrace a zábavy.

V pondělí 10. 9. 2018 jsme se společně vypravili na náš adaptační den. Celé putování za zábavou a bližším poznání spolužáků jsme zahájili u restaurace Zděná bouda v Malšovicích. Zde jsme si zahráli první seznamovací hry a naše oblíbené hadí zápasy. Po cestě jsme hráli různé kolektivní hry na seznámení a utužení nového kolektivu. Další zastávkou našeho putování bylo Rytířské hradiště. Tam jsme společně otestovali naši odvahu a stabilitu při hře na kládách a někteří si procvičili i akrobacii v písku a jízdu na koních. Společnou cestu jsme zakončili na Biřičce, kde jsme si nejprve procvičili, jak co nejrychleji získat potřebné informace o spolužácích, a poté už nás čekala odměna v podobě opékání buřtů. Byli jsme velmi rádi, že k našemu opékání se připojila i většina rodičů a mohli jsme závěr celého dne prožít společně. A protože nám počasí po celý den velmi přálo, pár otužilců se vrhlo i do vln Biřičky a našlo se i několik rybářů. Myslím, že ještě dnes mají ryby na Biřičce plná břicha… Jitka Hušková