2018-2019

Tak kam pojedeme? Ptali se mnozí zhruba před měsícem. Padaly různé návrhy, mohli jsme být zrovna tak v Opočně, v Doudlebech nad Orlicí, v Chlumci nad Cidlinou, v Častolovicích nebo kdekoliv jinde. Nakonec zvítězily v hlasování Poděbrady. Je to blízko, dá se jet i v horším počasí a je tam to „legendární muzeum“. Jelo se vlakem, byli jsme tam za chvilku. To, čeho jsme se trochu báli, se stalo, byla hnusná zima jako v ruské pohádce. Navštívili jsme památník krále Jiřího, tam bylo teplo a z výkladu paní průvodkyně si nejvíc pamatujeme, že jeho otci bylo 16 let. Procházka centrem šla i do obchodního centra, kde jistá skupina našich „ekologů“ zachránila Pepinu. Následoval zhruba hodinová plavba parníkem, kde jsme asi v polovině, u soutoku s Cidlinou a výhledu na dálniční most, sešli z horní paluby dovnitř, kde bylo přeci jen tepleji. Kdo má rád fyzikální zákony, mohl se kochat plavební komorou, kde jsme měnily s celou lodí výškovou polohu jako ve výtahu. Další procházka vedla k vodní elektrárně a byl dost vysoký stav vody, takže měli v televizi pravdu. Po dobrém jídle se šlo do unikátního soukromého Muzea filmových legend, kde to opravdu stálo za to. Pár fotek přikládáme. Na závěr ještě zastavení u květinových hodin, koupit pár lázeňských specialit, ochutnat smradlavý (sirovodíkový) pramen, vyfotit se u vodotrysku. Kdo dosud nezmrzl, dal si ještě zmrzlinu, aby se dorazil, a pak „tradááá“ do Hradce. Někdo říká, že to bylo v té zimě dlouhé, někdo by byl radši, kdyby se někde přespalo a bylo to naopak delší. Jeden říkal, že se chodilo málo, jiný mínil, že chůze bylo až, až. Kolik je lidí, tolik je názorů. Snad všechny potěšila plavba a filmové muzeum. Z čehož vyplývá, že jako celek byl výlet tak akorát!

V úterý 28. května 2019 se vydala třída VIII.B na výlet s panem učitelem Herinkem a paní učitelkou Hlavatou v čele. I přes nepříznivé počasí jsme se sešli v hojném počtu, vyzbrojeni pláštěnkami, svačinami a dobrou náladou. Bylo špatné počasí a zamračeno. Dvouhodinová cesta vlakem proběhla v poklidu. Někteří byli na mobilu, jiní si povídali. Když jsme vystoupili, vydali jsme se lesem na Hrubou Skálu. Procházka byla příjemná, i když neustále mrholilo. Skupinka, která byla trochu pozadu, našla zkratku. Stačilo vystoupat několikery schody a už jste byli u cíle. Se slovy „Kde jste tak dlouho?“ pak provokativně vítala poctivce, kteří se hnali, a stejně přišli později. Odměnou byla restaurace, kde jsme měli možnost posilnit se na další cestu. Cílem měl být nejstarší hrad Českého ráje, který leží nedaleko Turnova. Kdo netuší, je to Valdštejn. Pokud jste tam někdo ještě nebyl, nezoufejte, ani nám se nepoštěstilo. Když jsme vyšli z restaurace, začalo vydatně pršet. Kdo mohl, vytáhl deštník nebo pláštěnku. V těch jsme vypadali jako reklama na igelitové pytle do koše. Kvůli počasí a promáčeným botám téměř všech účastníků jsme se vydali lesem zpátky na vlak. Mimochodem, v lese jsme se stihli na chvíli ztratit. Zpáteční cesta vlakem probíhala v podobném duchu jako ta ranní, jen s tím rozdílem, že jsme byli promáchaní, trochu unavení a bez svačin. Přes všechny nesnáze jsme si výlet užili. Důležité bylo, že jsme neseděli v lavicích, ale prošli se na zdravém vzduchu. Odvezli jsme si společné zážitky, na které se nezapomíná. A příroda děkovala za déšť. Ema Půlpánová

Výlet 7. A jsem naplánovala jako odpočinkové dopoledne v Hradeckých městských lesích. A aby to nebyla jen tak obyčejná procházka po lese, museli mít žáci ve svém mobilu nainstalovánu aplikaci na poznávání bylin. Dostali za úkol (byla to skupinovka) si vyfotit byliny případně dřeviny, které cestou potkají, a správně je určit. Která skupina měla nejvíce nafocených a správně určených bylin a dřevin, vyhrála sladkou odměnu. Ale v této hře nikdo nepřišel zkrátka. Ti, co nevyhráli, také dostali také něco sladkého. 🙂 Po cestě jsme měli různé zastávky na odpočinek a svačinu. Někteří odpočívali, jiní zkoušeli své šermířské umění. Jedna větší skupina žáků se pokusila i o stávku, ale nakonec našim nezájmem byli donuceni vstát a pokračovat v cestě. 🙂 Mezi tím jsme se těmto opozdilcům společně s menší skupinou děvčat schovali. Bylo velmi zábavné pozorovat, co udělají. Byli tam odvážlivci, kteří by pokračovali dál, objevila se tam skupinka, která by zůstala na místě a počkala, až se objevíme, ale nakonec se tam objevili i tací, kteří nás šli hledat. 🙂 A našli. 🙂 Na konec našeho malého výletu, kdo chtěl, mohl si opéci nějaký ten párek na ohništi na Biřičce, kde jsme naší akci zakončili. Myslím, že to byl příjemně strávený den.  Konec konců ohlasy jsou celkem dobré. 😀 „Výlet se nám moc líbil, byla legrace a všichni se bavili se všemi…jen nás mrzelo, že jsme na výletě nebyla celá třída, ale i přesto jsme si to moc užili. Nejlepší  bylo, jak jsme paní učitelky a pár dětí od nás ze třídy hledali. 😀 Děkujeme za mega užitý výlet.“ Bára a Nikča „Líbilo se mi, že nám vyšlo dobře počasí, a že jsme byly v přírodě. A taky se mi líbilo, že mne ani nebolely nohy. Ale na osm kilometrů mi to přišlo moc dlouhé.“ Káťa