2015-2016

Ve dnech 7. – 13. listopadu se konal na naší škole zájezd do Anglie. Akce proběhla v rámci jazykového vzdělávání žáků. Cestovali jsme společně s OA Trutnov. Po několika náročných týdnech plných příprav (alespoň z mého pohledu…) nastal vytoužený den D a my – vybraní zástupci naší školy –  jsme vyrazili na dlouho očekávanou cestu za novými zážitky. Cesta nám uběhla velice rychle, trajekt nás naštěstí moc nepohoupal, a tak již v brzkých ranních hodinách jsme mohli obdivovat krásně zářící bílé křídové útesy na pobřeží Anglie. Do cíle našeho ubytování jsme dojeli kolem 9. hodiny ranní a pak už to začalo…J  Spousta dojmů a zážitků, o některé z nich se s vámi ráda podělím: Nejprve bych se ráda zmínila o řidičích. Hned v Doveru plynule přejeli do protisměru!!! a neustále nás všechny udivovali, jak krásně vyjížděli kruhové objezdy zleva, zahýbali úplně na jinou stranu silnice, než jsme zvyklí, a předjížděli zprava. Po celou cestu si však brumlali, že je to pořád nějak táhne doprava…J – byli prostě úžasní… Další zážitek – to když nám hned na začátku našeho pobytu rozvezly místní taxíky postupně po celém městě děti a my vůbec netušili, kde je máme… jedině nás utěšovalo to, že ve 14.00 musí dorazit na MEETINGPOINT. Pravda, někteří tam dorazili, jiní se zpožděním a někteří vůbec… ty jsme pak posbírali cestou při prvním seznámení s městem. Nutno uznat, že tento den vyhrála OA na celé čáře… středoškoláci jim dorazili všichni a jen s menším zpožděním… 🙂 Horší situace ale nastala večer, když si někteří borci uvědomili, že vlastně vůbec nevědí, kde bydlí, a že ani nevědí, jakým přijeli autobusem a kam mají jet… naštěstí v tu chvíli zasáhl náš pan průvodce, děti posbíral a bezpečně je dovezl do správného domova. Mohli jsme si tedy oddychnout… všechny ovečky jsme měli v jejich postýlkách…J Pak následovaly výlety a výuka. Výuku by měly hodnotit hlavně děti, myslím, že z jejich vyprávění se jim konverzace s rodilým mluvčím velice líbila, zvlášť když probíhala v hotelu Hilton přímo s uklidňujícím výhledem na moře a neustálým křikem racků… Co se týká výletů, tak bych ráda vyzdvihla jeden, který se dětem, a nejen jim, určitě vryje do paměti – není totiž důležité mít jen pěkný zážitek, ale také silný a nezapomenutelný…J Myslím, že tříhodinová procházka po křídových útesech od Beachy Head přes celé Seven Sisters toto splnila do puntíku. Nesmíme zapomenout, že jsme to celé absolvovali v šíleném větru (to je myslím ještě slabý výraz), kdy se jeden pan řidič vyjádřil, že to bude jako na motorce…. a další povídal, že je takový vítr, že i racci chodí pěšky…JJ  To nás neodradilo a vše jsme zvládli. Pravda, někteří toho měli ke konci trochu dost a chtěli volat na pana průvodce psychologa…. To ovšem netušili, že tento výlet není až tak dílem pana průvodce… J Zakončila bych to výpravou do Londýna. Den nám, co se počasí týče, vyšel až na pár kapek krásně, i vítr polevil, a tak jsme něco hodně podobného londýnskému maratonu mohli absolvovat bez problému…J V tuto chvíli musím pochválit děti, že našeho rychlého pana průvodce ,,uvisely“ a nikde se nám neztratily… možná…

V Rakousku jsem nikdy nebyla a na první pohled na mě udělalo velký dojem. Na to, že jsem si myslela, jak mluví Němci rychle a že jim nebudu rozumět, jsem jim rozuměla celkem dost. Jsem velmi překvapená, co nás rodilá mluvčí naučila, a budu na ní velmi mile vzpomínat. Bylo to skvěle naplánované až na pár drobnůstek. Nevěděla jsem, že za tu krátkou dobu, co jsme tam byli, jsme stihli tolik památek a nezapomenutelných zážitků. Příště by to chtělo vyjet v létě, protože tam byla celkem zima, ale i tak jsme dali kánoe, rafty a ferraty. Cestou zpátky jsme navštívili Salzburg, který se mi nejvíce z celého zájezdu líbil. Byl nádherný a měl všechno zajímavé pohromadě. Zvládli jsme projít snad úplně všechno. Kdybych měla napsat, co mě zklamalo nejvíc, tak to byla bobová dráha, která byla uzavřená den před naším příjezdem do Rakouska. Díky, že jste mě na tento skvělý zájezd vybrali. Martina Svatošová, 8. B V Rakousku jsem byla jen v hlavním městě, jinak vůbec, takže jsem se tam těšila. Čekala jsem, že na rafty a ferraty bude moc zima, ale nebyla. Moc jsem si to užila, hlavně ty rafty. Bála jsem se tří hodin němčiny, že nebudu vůbec těm rodilým mluvčím rozumět, protože budou mluvit rychle. Ale nemluvili, mluvili tak jako my česky a i srozumitelně. Netušila jsem, jak je německý jazyk pěkný. To mě motivuje k tomu se ho víc učit. Byli jsme v Lienzu a Salzburgu, kde se mi moc líbilo. Bylo mi líto, že jsme tam tak krátce, klidně bych tam jela na měsíc. Děkuji, že jsem to byla zrovna já, která tam jela. Kristýna Hájková, 8. B Tento týden se stalo hodně věcí, ale nejvíce mě bavily ferraty hned první den, protože to bylo poprvé, co jsem takhle lezla po skalách, a navíc jsme si to zpestřili tím, že jsme neodhadli čas a po skalách jsme lezli i ve tmě. Na začátku jsem se hrozně bála, ale čím déle jsem lezla, tím více mě to bavilo a více jsem si to užívala. Když už jsme vylezli všechny skály, čekala nás cesta do vesnice Lavant, kde jsme měli penzion. Nejdříve jsme šli lesem, kde jsme nic neviděli a několikrát jsem málem spadla. Když už jsme konečně vyšli z lesa, byla před námi ještě dlouhá cesta. Asi jednou nebo dvakrát jsme zabloudili, ale nakonec všichni došli v pořádku. Tento den jsem si moc užila, ale i ostatní dny se moc povedli naplánovat a každý den měl něco do sebe a na žádný z těchto dní nezapomenu. Za těchto pět dní jsem se naučila i nějaká nová slovíčka a jsem ráda, že jsem byla vybrána. Moc jsem si to užila. Nikola Pitthardová, 9. B Výlet do Rakouska byl super. Největší zážitek pro mě byly ferraty. Lepší byly ty první s vodopády, ale ty druhé byly taky fajn. Sjezd řeky Drau (Dráva) také nebyl špatný, mně se nejvíce líbil kajak. Muzeum Aguntum už bylo horší, ale ta rozhledna byla dobrá. Na co si ale musím stěžovat, byly postele,…

S volitelným předmětem společenskovědní seminář jsme se tentokrát vypravili do míst, odkud jsme mohli z ptačí perspektivy pozorovat hemžení v Hradci Králové. Podařilo se nám využít jeden z posledních teplých podzimních dnů a vystoupat na ochoz historicky i kulturně vzácné dominanty města. Žáci plnili ve skupinách různé úkoly, ale především si užívali krásného výhledu a dokonce i slunečních paprsků, pro toto období roku tak vzácných. Dozvěděli jsme se mnohé o rekonstrukci stavby, zaujal nás skleněný model i obrovský zvon. Pouze jeden žák v minulosti věž navštívil ještě před opravou, a proto měl srovnání. Byl překvapen tak, že místo málem nepoznával. Pro ostatní to byla premiéra. Z další náplně našeho semináře se v brzké době těšíme na konkurz moderátorů, na jehož přípravě se s paní učitelkou žáci podílí. V rámci odpolední výuky například vytvořili v počítačovém programu pozvánky na tuto událost, které jsou k vidění v prvním patře školy u kabinetu matematiky. Fotogalerie:

Můj hudební nástroj je název každoročního projektu v předmětu hudební výchova v sedmých třídách. Děti si samy vymyslí jednoduchý rytmický hudební nástroj, jehož výrobu z nepotřebných materiálů, které najdou doma, by zvládly. Vše si rozmyslí, zapíší, zakreslí a pak, třeba i s dopomocí některého člena rodiny, svůj nápad vyrobí. Ve škole každý dostane svůj prostor nástroj spolužákům představit a předvést, jak hraje. Nástroje máme ve třídě potom ještě několik týdnů a využíváme je k doprovodu písní. Letos se nám zatím nejlépe povedl společný doprovod písně Jablíčko. Děti rozvíjí fantazii, zručnost, pečlivost i schopnost prezentace, při hře na nástroje pak zlepšují spolupráci v rámci třídního kolektivu. Fotogalerie:

Babí léto nenávratně uletělo, ubrečené sychravé počasí se ujalo vlády… Do tohoto nevlídného času byl pro žáky 2. A zařazen projekt Dušičky – Halloween, který je měl seznámit s oslavami podzimních svátků. Ty bývají pro děti opředeny kouzlem tajemna a strašidelnosti. Proto v průběhu předprázdninového týdne na žáky každý den čekalo ve škole řešení mnoha zábavných úkolů v jednotlivých předmětech. Mnozí z žáků i doma vytvářeli doprovodný materiál k projektu. K Halloweenu patří dýně. Nápaditost a fantazie dětí se nejvíce rozvíjela ve výtvarné výchově a pracovních činnostech, kde dýně vznikaly a byly vtipně zdobeny. Školní výuku příjemně zpestřila i beseda v místní knihovně. Strašidelně laděný program měl posluchačům přiblížit různé tradice spojené s uctíváním památky zesnulých. Nejhezčím dnem ale byl pátek, kdy do třídy dorazily děti v báječných strašidelných kostýmech. Odměnou jim bylo nejen pár sladkostí ale i krásně nazdobené perníčky s halloweenskými motivy, které napekla maminka jedné, malé čarodějnice“ Aničky. Poděkování patří všem rodičům, kteří tento projekt pomohli podpořit. Fotogalerie:

Pátek před podzimním volnem si 3. A opravdu užila. V prvním letošním projektu se oblíbené téma Halloweenu promítlo do všech pátečních předmětů – v českém jazyce jsme si pověděli, proč a kdo svátek slaví, připravili jsme soutěže a doplňovačky na strašidelné téma, v matematice se řešily halloweenské slovní úlohy, samozřejmostí tohoto tématu byla hodina angličtiny. Ve výtvarné výchově jsme vyrobili příšerky z přírodnin. Vyvrcholením byl náš průvod poslední hodinu školou v maskách, které jsme si oblékli již ráno, kdy jsme postrašili i pana ředitele. Mnohé maminky upekly nebo připravily s dětmi nádherně strašidelňácké občerstvení, za které velice děkujeme a ke kterému jsme si uvařili čajíček. Fotogalerie: